Cesta k přijetí Uberu zákonem o silniční dopravě aneb co přinese novela?

08.11.2019, Mgr. Adéla Frenclová, Tereza Tesnerová


Legislativním procesem proto právě prochází vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o silniční dopravě“), a další související zákony. Návrh zákona prošel druhým čtením v Poslanecké sněmovně a v současné době je již možné další projednávání a hlasování o podaných pozměňovacích návrzích ve třetím čtení dle doporučení Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny jako výboru garančního.

Základní podmínky provozování taxislužby dle platné právní úpravy a typy taxislužby

Podmínky provozování taxislužby stanovené v ust. § 21 a násl. zákona o silniční dopravě kladou nároky jak na dopravce a řidiče[1], tak na vozidlo taxislužby. 

Taxislužba spadá pod koncesované živnosti, dopravce tudíž musí získat k provozování činnosti příslušné živnostenské oprávnění. Podle zákona o silniční dopravě musí být řidič zároveň držitelem oprávnění řidiče taxislužby uděleného místně příslušným dopravním úřadem. Obce mohou svými obecně závaznými vyhláškami stanovit další podmínky pro poskytování přepravy na území konkrétní obce, a to povinnost řidiče taxislužby prokázat se zkouškou z místopisu, obsluhy taxametru a právních předpisů upravujících provozování taxislužby a ochranu spotřebitele. 

Dopravce musí být vlastníkem nebo provozovatelem vozidla kategorie L nebo M1, které nechá na dopravním úřadě zaevidovat jako vozidlo taxislužby, a aktuální výpis z této evidence musí být poté nepřetržitě umístěn ve vozidle taxislužby. Vozidlo taxislužby je také nutné viditelně a čitelně označit střešní svítilnou žluté barvy s nápisem „TAXI“, a dále v něm musí být viditelně umístěno jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma nebo název dopravce. Vozidlo je potřeba též vybavit měřící sestavou taxametru, knihou taxametru a záznamy o přepravě. Vedle vozidla taxislužby zapsaného v evidenci vozidel taxislužby lze přepravu taxislužbou poskytovat pouze vozidlem cestujícího. 

Shora uvedené podmínky jsou přitom pouze příkladným výčtem ze zákonných požadavků, které platí pro provozování taxislužby.

V současné době je možné dle způsobu provozování taxislužby rozeznávat tři typy taxislužby, jimiž jsou: 

  • klasická taxislužba poskytovaná anonymně označenými vozidly taxislužby s taxametrem,
  • smluvní taxislužba poskytovaná vozidly taxislužby na základě předem uzavřené písemné smlouvy, v níž je sjednána cena za přepravu, a
  • tzv. „drink-servis“ poskytovaný vozidlem cestujícího.

Pokud jde o smluvní taxislužbu, k níž se hlásí rovněž Uber, pro tu podle ust. § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě platí povinnost „zajistit, aby v den, kdy je vozidlem taxislužby poskytována přeprava na základě předchozí písemné smlouvy, bylo toto vozidlo vybaveno všemi smlouvami, na jejichž základě je přeprava v právě probíhajícím dni prováděna, nebo jejich kopiemi. Smlouva musí obsahovat údaje o přepravovaných osobách, datu a trase přepravy a ceně za přepravu nebo způsob jejího určení a nesmí být uzavřena ve vozidle taxislužby nebo na jiném místě bezprostředně před zahájením přepravy.“ 

Smluvní taxislužba umožňuje částečné zmírnění požadavků zásadně platných pro poskytování taxislužby, neboť se zákazník seznámí s podmínkami přepravy předem (zejména s její cenou). Není tak například dána povinnost vybavit vozidlo taxametrem ani označit vozidlo střešní svítilnou s nápisem „TAXI“. Vozidlo však musí být i v tomto případě zapsáno do evidence vozidel taxislužby, přičemž dopravce v žádosti o zápis do evidence uvede, že tímto vozidlem bude poskytována přeprava výhradně na základě předchozí písemné smlouvy podle ust. § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě. 

Bilance porušování zákona o silniční dopravě řidiči Uberu

Aktuálně dochází k tomu, že tvrzená smluvní taxislužba je ze strany řidičů Uberu poskytována stejně anonymně jako klasická taxislužba, a přesto tito řidiči využívají zmírnění daných zákonem o silniční dopravě. Ačkoli právní předpisy vytvoření elektronické objednávky skrze mobilní aplikaci nevylučují a tento postup by v souladu s aktuálním zněním zákona o silniční dopravě být mohl, dopravci a řidiči Uberu v mnoha případech neplní ani základní podmínky provozování taxislužby, které pro smluvní taxislužbu platí naprosto stejně jako pro ostatní typy.

O přehlížení zákonných pravidel svědčí přehled porušení zjištěných Magistrátem hlavního města Prahy ke dni 5. 9. 2019, k němuž došlo celkem ke 441 kontrolním jízdám přes aplikaci Uber. Pouze 9 jízd bylo bez závad. V 61 případech neměl dopravce ani platnou koncesi, v dalších 268 případech neměl řidič požadované oprávnění řidiče taxislužby a ve 365 případech nebylo vozidlo vedeno v evidenci vozidel taxislužby. Dále v 68 případech došlo k porušení cenových předpisů (například v případě vyšší ceny přepravy v době zvýšené poptávky nebo v případě služby UberBlack nebo UberSelect). Po provedení kontrolní jízdy nebývá výjimkou ani to, že dojde k zablokování účtu kontrolora v aplikaci, případně jeho e-mailové adresy nebo platební karty (konkrétně Uber však postupně od těchto metod upustil, a to v návaznosti na memorandum uzavřené mezi vládou České republiky, společností Uber a Hlavním městem Prahou).[2]

Ze strany kontrolních orgánů není snadné jiným způsobem než kontrolní jízdou objednanou přes aplikaci namátkově sledovat a kontrolovat vozidla taxislužby, neboť vozidla často nejsou vůbec odlišena od ostatních v provozu, využívají-li neoprávněně úlevy platné pro smluvní taxislužbu. 

Vedle četnosti případů porušení je také problémem absence právních nástrojů použitelných přímo proti zprostředkovateli, tj. mimo jiné proti společnosti provozující zprostředkovatelskou mobilní aplikaci Uber, neboť plnění shora zmíněného memoranda je dobrovolné. 

Vybrané otázky spojené s novelou zákona o silniční dopravě 

Moderní způsoby poskytování taxislužby skrze aplikace jsou přesto natolik oblíbené, že je na místě jim právní úpravu do jisté míry přizpůsobit. Setrvání na stávající právní úpravě či dokonce zpřísnění jejích podmínek a kontroly za situace, kdy jsou zákonné povinnosti více ignorovány, než dodržovány, by v úvahu dle doporučení Ministerstva dopravy (resp. zpracovatele závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace) přicházet nemělo, s čímž je na místě se ztotožnit. 

Je potřeba dosáhnout stavu, kdy právní úprava taxislužby bude fakticky vynutitelná a kdy budou zajištěny rovné podmínky a příležitosti pro všechny subjekty působící v odvětví taxislužby. Zmírnění povinností se nemůže týkat pouze Uberu, a to nejen z důvodu tlaku ze strany poskytovatelů klasické taxislužby a jejich protestů, nýbrž i s ohledem na zachování společenské rovnováhy v této oblasti. Aktuálně nastavený právní rámec povinností je vhodné zúžit ve vztahu ke všem subjektům, na něž se právní úprava taxislužby vztahuje. 

V návaznosti na poptávku ve společnosti se doporučuje omezit či odstranit překážky pro výkon povolání řidiče taxislužby a jejich vstup na trh (např. jde o zúžení zmocnění pro obce ke stanovení zkoušek z místopisu nebo rozšíření shora uvedené výjimky z povinnosti pořídit si drahý taxametr i na přepravy uskutečňované elektronicky).

Jde-li o ochranu spotřebitele, tato není hlavním cílem novelizace. Vyšlo totiž najevo, že cestující dávají přednost seznámení se s konečnou cenou přepravy před odesláním objednávky, a to oproti jejímu zjištění až na základě ceny vypočtené dle „nedůvěryhodného“ taxametru (ačkoli jde, resp. má jít, o úředně ověřené měřidlo). Sám cestující cenu přijímá dobrovolně a přepravu i s vědomostí o výkyvech ceny během denní doby skrz aplikaci nadále vyhledává, i když její cena může být ve špičce vyšší než cena klasické taxislužby. V důsledku toho je přeprava přes Uber cestujícími preferována před klasickou taxislužbou, což můžeme potvrdit i ze své zkušenosti. Neznamená to však, že by ochrana spotřebitele měla být a bude novelou zcela opomenuta ani že by cenové předpisy přestaly v tomto segmentu platit.

Navrženým řešením současných problémů spojených s nemožností rozeznat vozidlo taxislužby v běžném provozu je dále mimo jiné přehodnocení vzhledu povinného označení střešní svítilnou – nenápadnější označení „nálepkou taxislužby“, s podobou srovnatelnou jako má dálniční známka, by platilo pro všechny a stávající střešní svítilna by byla nutná pouze v případě klasické anonymní taxislužby. 

Zefektivnění kontroly by nakonec mohlo pomoci rovněž zakotvení postavení zprostředkovatelů taxislužby a jejich povinnost spolupracovat pouze s dopravci a řidiči, kteří disponují všemi požadovanými oprávněními, jakož i možnost zadržet průkaz řidiče taxislužby, který nebyl řidičem při kontrole na místě fyzicky předložen (v současné době je možné průkaz zadržet, pouze pokud ho má řidič u sebe, čehož očekávaně řidiči zneužívají).[3]

Závěr

Ze shora uvedených důvodů lze novelu zákona o silniční dopravě ve formě tzv. dílčí liberalizace uvítat, neboť sama společnost volá po zmírnění a zúžení v zásadě přísných a početných podmínek pro provozování taxislužby. Na finální verzi novely si však musíme ještě chvíli počkat. 



[1] Dopravce je osoba, která taxislužbu provozuje. Řidič taxislužby je poté osoba v základním pracovněprávním vztahu s dopravcem, případně přímo dopravce nebo spolupracující manžel nebo registrovaný partner, viz ust. § 2 odst. 1, § 2 odst. 4 a § 21 odst. 3 písm. a) zákona o silniční dopravě.  

[2] Statistika uvedena na str. 6 závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace, dostupné zde: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=431&CT1=0

[3] V tomto článku bylo čerpáno z návrhu zákona o silniční dopravě, důvodové zprávy a závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace. Vše dostupné zde: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=431&CT1=0